Takže se stalo něco zvláštního něco až na spirituální úrovni a aby jste to pochopily musím napsat celí příběh jak to vlastně bylo.Potom co mi napsal kamarád do Calami Julio co jsem potkal v Arice že tam má pro mě práci v jednom fastfoodu na pláži jsem se rozhodl opustit Calamu a ještě před odjezdem jsem se chtěl podívat naposled do San Pedra de Atacama a zkusit svoje štěstí.Plán byl jasný dojedu na stopa do města,někam uschovám svoje těžké zavazadlo,oběhnu místní restaurace a když to nevyjde utábořím se někde za městem a ráno odjedu zpět do Ariky. Byl to docela risk protože jsem neměl moc peněz a ještě mě čekala cesta na stopa zpět až k Juliovy a všude kolem jen přítomná poušť. Navíc hrozně moc lidí mě strašilo že je San Pedro přes noc velice nebezpečné. Druhý den jsem se dostal na stopa docela rychle do San Peda které bylo zalito vodou po dešti což bylo divné na nejsušší místo na zemi a projel jsem okolo mrtvého údolí které jde z části vidět když jedete z Calami do Pedra a zase jsem se zamiloval. Zavazadlo jsem po dlouhém přemlouvání v jednom hotelu nechal svému osudu a začal jsem lítat horem dolem po městě.Netrvalo dlouho a už jsem měl práci jen to mělo háček a to že jsem neměl ubytování a jedno z mích pravidel bylo to že nepracuji tam kde nemůžu bydlet a navíc majitel byl vydřiduch za málo peněz.Nic se nedá dělat nájem je hrozně drahý všude a tak jsem se rozhodl odejít za město,rozdělat statečně v neznámém území přes všechna varování stan a rozmyslet se jestli nechám práce v Arice.Ono totiž se mě nechtělo opustit San Pedro ale zase když bych zůstal aspoň na týden mohl bych spát ve stanu a přivydělat si něco málo u vydřiducha.Tím by se mi vlastně naskytla možnost vidět tohle přenádherné území ale zase by to neřešilo problém co potom,protože peníze co bych vydělal by mě pokryly vodu a jídlo na tu dobu a ještě bych měl na bus do Ariky ale otázkou a nebezpečím bylo jestli Julio může počkat s prací na pláži a z vlastní zkušenosti vím že za týden bude pozdě a já byl od Arequipy úplně bez peněz a bez foťáku takže jsem musel fakt rozmýšlet pozorně a nenechat nic náhodě.Rozhodnu se až ráno moudřejší večera protože musím zjistit jestli se dá vůbec za městem přežít noc a já se tady rozmýšlím nad čelím týdnem.Vyzvednu své zavazadlo a smutně si to kráčím skoro už za tmy za město. Vidím ceduli Kamp a tak sejdu dolů najdu majitele a zeptám se za kolik je kamp.řekl mi 5000 pesos cca 10$ dolaru což je nejdražší kamp co jsem kdy navštívil.Smutně koukám jestli by nechtěla s cenou dolů a snažně se ji pokouším v zapojení kombinace smutného obličeje a mávání rukama a nohama pro doplnění španělštiny protože jsem uměl španělsky ale ne v Chile.Do toho se otevírají dveře od jakého si skladu kde se tahá drobounká žena s obrovským agregátem.Vyskočím jak když do mě střelí pomoct ženě potom si opráším ruce přijdu k Bossovy jak Boss a cítím toto je moje šance.Postavím se naproti a říkám s trochu chraptivou španělštinou

,, Nechcete tady pomoci s něčím,, 

Boss odpovídá ,,máš řidičský průkaz,,usmál jsem se a plácli jsme si na 200 pesos měsíčně což bylo stejně jak na pláži v Arice a ještě 3krát denně jídlo zato že budu vyzvedávat turisty na autobusáku a dávat jim pozváni do našeho kampu.Docela běžná činnost ve světě se tomuto říká hunter tedy lovec a je to docela oblíbené hlavně u restaurací v Peru.Neměl jsem tenhle typ práce rád se vtírat ale proč to nezkusit.Tím se mi otevřeli dveře do Atakami.

 

 

Po zabydlení a nácviku z Bossem na autobusáku jsem třetí den jel už sám a práce byla super.Autobusy jezdily co 45 minut a ve volném času jsem chodil do dětského parku co je naproti terminálu a udělal jsem si z prolézaček mojí posilovnu.Pracoval jsem od 8 ráno kolikrát do půl noci ale zato dvakrát denně do posilovny a ještě jsem měl auto.

Jednoho dne měli autobusy zpoždění a já se rothodl podívat za město s autem.Jen pár metrů směrem naproti autobusum.Navíc byl nádherný výhled na hory a sopku Likankabur y autobusového ale zacláněly mě budovy.

Hned za městem stáli dva mladí stopaři.Zastavím kam jedou a oni kam jedu já říkám že nevím a tak jsem je vzal kousek směrem k Laguně secar.u odbočky která vedla do pouště kluci na mě že když je tam zavezu zaplatí mi vstupné a tak jsem se dostal na Laguny zadarmo.Po nějaké době mě začala chybět kuchyně a tak jsem zase hledal nastoupil jsem k vydřiduchovy ale dlouho to netrvalo za dva dny jsem byl zpět v kampu.Jak tak jsem seděl na autobusovém potkával jsem spoustu lidi vlastně skoro celé město a tak každý už věděl že jsem kuchař.Jednoho krásného dne jsem tak seděl a přišel zamnou jeden co jsem ho potkával denně jak jezdil do práce že má přítelkyni a ta jde vypomáhat na svatbu jako kuchař do jednoho hotelu a že jim chybí lidi.Tak jsem se samozřejmě přidal na 3 dny do 4*hotelu kde jsem se ptal na práci před týdnem a řekli mi že je u nich nemožné dělat.Po svatbě mě našli ještě jednou že jim onemocněla kuchařka a tak jsem začal ráno do 3 na kempu a pak do 11ti na hotelu a pak ještě vyzvednout poslední autobus co přijížděl po půlnoci.No naštěstí že San Pedro je tak malé.Další den jsem tak seděl a majitel jednoho hostelu co vyděl že jsem denně na autobusáku mě nabídl dělat huntera pro něj čímž jsem se stal sluha tří pánů a jel jsem si koupit moji novou kameru do Calami po měsíci.Potom co jsem odpracoval první měsíc majitelka kampu na mě že mi nemůže zaplatit a tak jsem odešel k majiteli hostelu bydlet.Za pár dni to samé řekl i majitel protože vůbec nejezdili lidi do San Pedra byla ta nejnižší sezona a v hotelu už mě taky nemohly nadále držet protože čekaly inspekci.Já už měl prolezlé celé okolí San Pedra a dokonce jeden Francouz potom co slyšel můj příběh se nabídl a pozval mě na projížďku Mrtvím údolím což bylo moje vysněné místo.Proč na začátku píšu o spirituální úrovni?

V san Pedru de Atacama jsem zůstal protože jsem si to přál a vše co jsem si přál v San Pedro do týdne se dostavilo včetně Luxusního hotelu a všech vstupů v okolí za darmo a já tak neutratil v San Pedro de Atakama a vlastně v celém Chile ani korunu jen za foťák a protože už jsem tam nadále nemusel zůstávat brzo ráno jsem odjížděl směr Salta na stopa dokončit cestu přes Patagonii až do posledního města Ushuaia