Díte štěstěny,jak mi říkají místní na mé cestě po Americe o které jsem ani nemel páru při příjezdu do Panamy že se časem protáhne na více než 11 tisíc kilometru.Panama se mi otevřela s hřejivou náručí.Našel jsem si dobrovolnickou práci přes stránky http://www.couchsurfing.org/a zaregistroval jsem se ještě před odletem na http://www.wwoofinternational.org/kde můžete dostat práci za jídlo a nebo přespat zadarmo na místních farmách ktere jsem nakonec nepotřeboval.Existuje celá řada stránek kde můžete najít i loď přes oceán a jiné podobné.Vice se o tom zmiňuji v obsahu JAK NATO.Mimo jiné jsem hledal práci abych si přivydělal ale to až po příletu.Když jsem vystoupil z letadla už u východu jsem poznal jaky bude asi v Panamě dusno.Okna byla zapařená a v hlavní hale vzduch jak vprádelně.Vylezl jsem v dlouhých kalhotách a mikině zmrzlý z letadla po 30ti hodinách cestovaní,proběhl imigrační a utíkal se převléct.Bylo konec dešťové sezony ale bylo krasné teplo a sluníčko.Po cestě jsem šel na autobus kde mi ukázali místní zastávku přes výpadovku a jak jsem vlezl k silnici každý taxík troubil.No do autobusu mě nepustili bez jakési místní karty a ani místní nebyli ochotni za peníze mi kartu půjčit na odblokovali nebo sme si prostě nerozuměli tak jsem šel zpět k letišti, sehnal par lidi co by dali na pul taxíka do Albrooku,centrálního autobusového.Podle informací od mého budoucího hostitele co se mi ozval na couchsurfing cca poslední týden před odletem jsem mel jet do Colonu a od tam ještě autobusem do Nuevo Chagres přes Panamsky kanál na karibské straně Panamy.Už po cestě taxíkem na Albrook běhaly všude po ulici psi a bylo všude hrozně moc odpadu.Pro Evropana jako já hrozný pohled.Hrozne moc aut,taxikář jel jak blázen a bral to i po trávě ale po 20ti minutách strachu ze nemam pojištění jsem usoudil že to má vychytané na jedničku a pojištění opravdu nebylo potřeba.V Albrooku jsem si koupil Sim kartu a zeptal jsem se na bus do Colonu.Hned jsem byl zaražen protože když jsem se ptal všichni mi říkali že jsem blázen že chci do Colonu.Našel jsem internet café a hned jsem hledal Colon.Ha dostal jsem info že je to jeden z největších Slamů v centrální Americe.Hrdlo se mi sevřelo ale věděl jsem že když to přežijí jiní,já určitě taky.Podíval jsem se nayoutube jak vypadá město,no dostal jsem druhý šok to co jsem uviděl,nic se nedá dělat mel jsem domluvené místo v jakési chráněné zóně v Colonu s mím hostitelem u kterého jsem pak strávil měsíc v Pralese,Bylo mi zděleno že do zóny se musím dostat taxíkem.Začalo pršet,vystoupil jsem někde ani nevím kde.Hustý déšť mě okamžitě slil.Mel tak krásnou teplotu že jsem se na něm zasekl na okamžik a řekl si že je to rozhodně nejpříjemnější déšť co jsem kdy zažil.Všude milion lidi a já jediný bílí široko daleko.Taxíky brali snad všechny jen ne mě.Něco dělám špatně rozhodně jsem nechtěl tam stát stou krosnou uprostřed Slamu.Právě kolem mě proběhl po sprejovaný pes,třemi barvami s natrženou nohou.Ok vběhl jsem do ulice odkud vyjížděla většina taxíků,že si ho nadběhnu a zdařilo se i když taxikář řekl že bude mít problém.To mě vůbec sobecky nezajímalo,protože jsem věděl že můžu mít rozhodne vetší.Mě zajímalo být v security Zoně pryč od centra ,vše proběhlo docela hladce se sevřeným hrdlem a po par hodinách čekání a přemýšlení co když nepřijde jsem našel svého parťáka.Pořád hustě pršelo a přestalo o jedenáct dnu později .O dva dny později stejný linkový autobus jakým jsem jel já se zřítil na stejné cestě z Panama city do Colonu a zahynuli tam dva záchranáři kvůli sesuvům pudy.O 14dni později jsem projížděl okolo jejich pohřbu v Colonu.My jsme nasedli do chicken basu jak se tady říká autobusům vyřazených z USA,Bas nemel ani světlo vše bylo strašně staré,otrhané a špinavé.Hrála strašně nahlas místní muzika což asi po hodině namačkáni mezi lidmi kterým jsem vyděl jen zuby,se mě málem rozskočila hlava.Dorazil jsem na místo po 50ti h. cestovaní bez spánku,seznámil z okolím s flaškou velmi levného 7mileteho rumu,ulehl na nafukovací madraci a poslouchal řinčet hustý déšť o plechovou střechu.Asi ve 4 h ráno jsem se probudil s něčím na hlavě s tím že se mi zdálo jak mě někdo krásně škrabkám.Odhodil jsem tu věc za madračku v polospánku a hned vyskočil z postele s tím že to bude asi Obrovsky pavouk.Podívám se za madračku a tam dlouhé nohy.Byla ještě tma ale zajímavé je že v Panamě i když je tma jde vidět kolikrát jak ve dne.Nadzvedl jsem madračku a tam velký krab,tak vypadal můj první den a noc v Panamě pak asi za 7dni jsme dostali zprávu že se sesula silnice a že nic nebude jezdit do Nuevo Chagres než to opraví.Za Nuevo Chagres asi 30 mil končí cesta a je už jen prales,což znamenalo že jsme odříznutí od světa.Za další 2 dny se zbortil most v Nuevo chagres což mi jsme byli uprostřed.Do města neproudila dodávka potravin.Když přestalo pršet šel jsem se podívat na most a nakoupit nějaké suroviny.Byli jsme už bez jídla,v obchode bylo par surovin,cibule a jedna brambora jinak samé nudle a podobné suché věci.Cesta do městečka Nuevo Chagres byla moje první a byla úžasná.Kolem moře lemované pláže palmami a všude plno drobných živočichů.Pro mě proste PARADISE.Rochnil jsem se na pláži a užíval si mého nového života,dělal jsem volunteering na jednom začínajícím hostelu nedaleko Nuevo Chagres kde nebylo nic,jen 3 opuštěné budovy a v jedné y nich byla elektrika co nepracovala tak jak normálně u mě doma.Kolikrát jsme byli bez elektřiny i 3 dny,pili jen dešťovou vodu a koupali se v jezeře kde místní viděli před par dny dva aligátory.Místní jeden pomocník co nám pomáhal stavět hostel mě učil vše o lese a jak tam přežívají,jak chytat různé živočichy,vařili jsme krevety co jsme chytli v řece,eukalyptové čaje a ostatní dobroty a já se snažil dostat veškeré užitečné informace ohledně pralesa.Když jsme dělali elektriku v druhém dome vyskočila na nás tarantule jak moje ruka velká a proste příroda byla všude hodně přítomná.Ještěři nebo lenochodi,opice na stromech,velcí pelikáni na denním pořádku.Vyděl jsem i velkého černého hada a proste super život v jungli.Za měsíc nato jsem se dostal na Rehabilitační Luxusní vilu pro drogově závislé.Tentokrát ovšem jako už Hlavní kuchař kde jsem mel možnost si vyzkoušet bohatou nabídku místních marketu v Boquete v provincii Chiriqu,Tady jsem ztratil svoji kartu od banky a od té doby cestuji bez karty po celé Americe.Cestuji jen s tím co mám u sebe.Procestoval jsem prakticky celou Panamu byl jsem tam 7 měsíců a naučil jsem se o zdravé výživě hrozne moc věcí včetně ,taji chi,jógy,udělal si potápěčsky kurz v Bocas del toro v Karibiku a poprvé navštívil Pacifik,naučil se jezdit na koních a dostal žihadlo od škorpiona No netrvalo to dlouho a už jsem začínal být myšlenkami zase na cestách až jsem jednoho krasného dne zase odjel zpět do jungle nedaleko města Colon kde to vše začalo.Pozdravit svojestaré známé,probrat co bude dál a po krátkém rozhodnutí bylo jasno,Bude to Machu Pichu a odjel jsem po par dnech odpočinku na stopa do jižní Ameriky