Tak jsem se ubytoval v Usuhai přes Couchsurfing což bylo potřetí co jsem ho využil na své cestě z Panamy do Usuhai.Usoudil jsem že pro moje zdraví není čas na hrdinství a ve stanu tam dole dlouho bez úhony nepře budu.Druhý den jsem našel výpomoc v kuchyni za jídlo a pokračoval jsem v hledání mé práce abych si přivydělal na další dobrodružství nebo na malou zálohu po nějakém dobrodružství protože to pravé dobrodružství přicházelo vždy kdy docházely peníze a peníze začínám využívat jen v době kdy potřebuji nějaké to pohodlí a zregenerovat svoje ztuhlé a namožené tělo.Takže jsem se ze s vím couchsurferem domluvil po dlouhé debatě o mém příběhu že mi pomůže.Rozhodl jsem se tedy investovat do hledání práce své poslední peníze které jsem musel rozměnit za ten nejhorší kurz snad v celé Argentině. Zbytek mích Chilenských 70 pesos na vytisknutí životopisu a překlenutí toho času co budu v Ushuai což jídlo a ubytování jsem měl momentálně zajištěno.Věci se měli dobře.Místo toho abych oslavoval a zotavoval se po namáhavém výletu z Panamy jsem běhal po městě vrchem dolem.Naše chatka byla 5km od centra takže jsem nachodil denně přes 10km a to v prudkém dešti nebo vichru ale ty ranní rozbřesky mě vždy přetvářeli den z předešlých nočních nezdaru na úplně nový který byl bezkonkurenční.Po týdnu 3.března už jsem měl jít na zkoušku do jedné restaurace jenže můj hostitel si to nějak rozmyslel a vyhodil mě zničeho nic na ulici s tím že mi to ani neřekl osobně ale vzkázal po jednom z mích kamarádu který byl na chatce taky jako couchsurfer.Zbylo necelých pár drobných a já,na konci světa jen stan a co teď.Rozhodl jsem se že nejlepší bude se co nejrychleji dostat do Buenos Aires a hledat tam protože už mám projetou skoro celou Patagonii a protože tu čekají na sníh tak je tak zvaná temporara a vše je funkční jen o víkendu tak moc práce není.Jak se to lidi na chatce mého hostitele ne hostitele dozvěděli ze musím jet do Buenos Aires s tak málo penězi začali mi dávat na jídlo a kamarádka z Hongkongu mi zaplatila na tuhle další noc v Ushuai hostel.Ráno jsem si vyzvedl věci z restaurace kde jsem dobrovolničil a vyrazil.Potkal jsem Hoiku kamarádku z Hongkongu jak stopuje za městem směrem ven z ostrova tak jsme se rozhodli pokračovat spolu.Bylo něco nového.Už totiž dlouho jsem nemel někoho u sebe na stopa a tak jsem si to užíval.Stopli jsme autobus a Hoika mela v Rio Grande domluvený další Couchsurfing tak jsme tam zkusily zavolaly a přemluvit jestli u nich nemůžu spát taky. Moc milí lidi mimochodem.Uvařili jsme večeři a šli spát.Ráno na hranicích se nám nabídl kamionista že nás vezme.Hoika měla namířeno do Punta Arenas a pak Chalten takže to bylo na druhou stranu než já.Těsně před rozloučením a vystoupením z kamionu se koukla do batohu a řekla:Jan bud opatrný můj batoh je otevřený a chybí mi peníze.Sedím v kamionu se zloději jak opařený horkou vodou.Je ticho a Hoika na mě mává z venčí.Usmál jsem se,polkl knedlík v krku a vystoupil až v Rio Gallego.Pokračoval jsem pěšky za město kde jsem dostal neuvěřitelné křeče v břiše asi z jídla.Nemohl jsem dál.Potil jsem studený pot,byla mě zima a pak zase horko nic kolem nebylo už jsem byl na výpadovce prostě jsem tam sedel v křečích a čekal až to přejde.Pak jsem pokračoval až do pozdní noci ve stopování.Dostal jsem se až k nějaké policejní kontrole cca za Rio Gallegem 10km.Kluci šikovní mě otočili a odvezli zpátky do města a to už jsem se naštval a vzal si hostel abych se zotavil z bolesti břicha a taky se dozvěděl jestli Hoika dorazila v pořádku.To nám to tedy hezky začalo to cestování za posledních pár korun.Už po zapnutí počítače mě psala Hoika,takže aspoň mužem v klidu spát.Ještě mi to nedalo a obeslal jsem v B.Aires nějaké lidi a ráno jsem pokračoval dál tentokrát už přes policejní kontrolu.Potkal jsem obrovské parkoviště s kamiony tak jsem to proběhl jestli mě někdo nevezme.No nic nikdo.Pokračuji dál na stopa a bere mě kamion asi 100km.Jedeme přes stepi.Nikde nic jen pár slaných jezírek s plameňáky.Vysadí mě u nějaké benzínky.Stojím tam docela pár hodin a večer mě bere skupina chlápku že mě viděli na velkém parkovišti jak to tam obíhám.Dostal jsem najíst a napít a dozvěděl jsem se že jedou až do Puerto Madryn což je cca dalších 1200km.Byly jsme na cestě 2 dny starali se o mě jako o vlastního.Za poslední peníze se složili a něco mě dali také do kapsy.Prostě neuvěřitelní kluci a dostávám se až do Puerto Madryn kde na mě čekal kamarád co jsem poznal na konci světa v chaloupce.Měl tam domluvené nějaké práce za ubytování.Docela pršelo a tak jsem si vzal noc že počkám další den.Kamionisti mi řekli že v Bahia Blanca je vlak docela levný až do Buenos Aires a pak jsem ještě dostal zprávu od jednoho přes couchsurfing že se muže o mě postarat.Spadl mi kámen ze srdce a hne nato jsem si vzpomněl na mého hostitele z chaloupky tam na konci světa.Na Hostýlku za poslední peníze jsem relaxoval další tři dny protože pořád silně pršelo.Bylo tam jídlo zadarmo v poličce Free food.Už jsem měl posledních sto Argentinských pesos a do Bhaia Blanka je to ještě 600km a vlak stoji okolo 90.Dostal jsem se za Puerto Madryn cca 10km a policejní kolona.Road 3 to je z Ushuai až do Buenos Aires stejně slavná road jako road 40 je uzavřena na 3 dny.Tak babo a teď co?Kolem mě jen jedna benzínka hromada policajtu a step.Uvědomoval jsem si že musím udělat něco radikálního.Věděl jsem že budu ne více jak 20 km daleko od moře a taky jsem věděl kde asi bude.Zeptal jsem se policajtu jestli je to tím směrem co jsem myslel.Ušel pár kroku,udělal 180 stupni a skočil jsem přes plot do promočených stepí a rovně přes soukromé pozemky,říčky a kopečky jsem šel stejným směrem přímo k moři.Nikam jsem neodbočoval nikde jsem nezastavoval a moře v nedohlednu.